Netýkavka 'Musica'

Letničky na extrémní stanoviště
Do stínu a na suchá místa

Je zajímavé, že letničky, i když jsou jednotlivé druhy z různých če­ledí a pocházejí z různých kon­ti­nentů, mají většinou podobné vlastnosti. Mají rády slunce, hlinitopísčitou půdu a přiměřenou zálivku. Nalezneme však i ta­ko­vé, které dobře rostou ve stínu nebo na velmi suchých místech.

Stinné stanoviště
milují dvě letničky
Jsou to hlíznaté begónie (Begonia tuberhybrida) a netýkavka (Impatiens walleriana). Dokáží růst a kvést, i když jsou přistíněné stromy nebo v truhlících na severní straně fasády, kam celý den nepřijdou sluneční paprsky. Oba druhy nabízejí široký sortiment barevných odstínů, dvoubarevné kultivary, vzpřímeně rostoucí i převislý habitus rostlin. Dají se z nich vysazovat úchvatné ornamenty nebo porosty ve směsi v určitém barevném tónu, třeba růžovém, červeném atd.

(Celý článek najdete na straně 6)

Půdopokryvná růže 'Erica'

Kam patří růže

Když to obrátíme, můžeme se zeptat: Kam růže nepatří? Dřív zde byla odpověď jasná. Nepatří do veřejné zeleně. Proč? Vyžadují moc práce a nejen té obvyklé zahradnické. Musejí se na zimu přikopčit, z jara odhrnout a hlav­ně ostříhat. Během léta čistit od odkvétajících lodyh. Mnohdy také trpí houbovými chorobami a ne­mají pak pěkné listy. Ze všeho nejhorší ovšem je, že píchají.

Zajisté nás bude spíše zajímat uplatnění růží v zahradách, ovšem je na místě se přece jen vyjádřit k uvedeným výhradám proti využití růží ve veřejné zeleni. Za posledních asi 30 let se ledacos změnilo. Především přibylo půdopokryvných odrůd, kde růžová a bílá byla doplněna tóny červené, žluté i oranžové barvy. Nyní skoro všechny často pěstované odrůdy opakují kvetení až do zámrazu. Růže této skupiny zakrývají půdu tak, že nedovolí růst jednoletému pleveli. Nepřihrnují se na zimu, což vzhledem k hustému větvení ani nejde. Základní řez v předjaří je velmi jednoduchý, rychlý a člověk se nepopíchá, protože se dělá na jednotnou výšku nůžkami plotovkami. Stejně se ohraničují plochy půdopokryvných růží po stranách. Navíc tyto růže většinou esteticky dokvétají a málo trpí houbovými chorobami. Nyní se sázejí půdopokryvné růže i na místa, kde je údržba možná opravdu jen nepravidelně, třeba do nepřístupných kruhových objezdů.

(Celý článek najdete na straně 10)

Červenoplodá odrůda aktinidie význačné 'Weiki'

Pozdně kvetoucí druhy

V červnu sice již naplno sklí­zí­me mnohé druhy ovoce, přesto je nemálo dřevin kvetoucích během tohoto období. Vévodí tomu jak drobnoplodé, tak na klima ná­roč­nější aktinidie (Actinidia sp.), dále pak méně známý muďoul (Asimina sp.), ale rovněž květy bezu černého (Sambucus nigra), borůvek (Vaccinium x co­rym­bosum) nebo morušovníku (Mo­rus alba).

Aktinidie význačná (Actinidia arguta), též zřídka používaný botanický název čnělkovec špi­ča­to­listý, původem z Japonska a Číny, je nenáročnou liánou, odolávající mrazům; citlivější jsou pouze rašící mladé letorosty. Spolu s příbuznou aktinidií kolomikta je u nás nejčastěji pěstovaným druhem tohoto rodu. Můžeme je spatřit i v parcích jako dřeviny okrasné na podzim také zlátnoucími listy. Jde převážně o dvoudomou rostlinu s květy odděleného pohlaví (1a, 1b). Známe však i jedince s obojakými květy. Plodem je zelená až žlutozelená, světle hnědá, ale i červená větší bobule (1c, 1d) s mimořádně vysokým obsahem vit. C, převyšujícím několikanásobně třeba citrusové plody. Ideální chuti dosahuje dužnina tehdy, když jsou plody již měkké, s mírně scvrklou slupkou.

(Celý článek najdete na straně 36)

'Darina'

Meruňka na zahradě VI

V předchozích dvou dílech jsme se věnovali středně raným odrůdám, blíže jsme popsali 10 odrůd vhodných svými vlast­nostmi pro pěstování na zahradě. V posledních dílech našeho malého seriálu si představíme pozdní odrůdy.

Opět jich bude 10 takových, které jsou vhodné pro vás jako drobné pěstitele. Vzhledem k tomu, že v posledních letech byly vyšlechtěny odrůdy s velmi pozdní dobou dozrávání až koncem srpna nebo v září (Farbaly apod.), odrůdy, které byly tradičně považovány za pozdní (Bergeron ad.), se z dnešního pohledu jeví již spíše jako středně rané. Vzhledem k tomu, že u nás tyto velmi pozdní odrůdy nejsou ještě příliš rozšířené, ve výčtu pozdních odrůd se pro tentokrát přidržím tradice a níže proto uvádím i odrůdy zrající krátce po odrůdě Velkopavlovická. Jsou zahrnuty jak odrůdy z českého sortimentu, tak některé zahraniční.
Darina
Česká odrůda, zraje cca 10 dnů po Velkopavlovické. Strom roste středně bujně, jeho habitus je rozložitý. Plod je středně velký, z bočního pohledu tvarem opakvejčitý, z čelního elipsovitý. Slupka je středně plstnatá, základní barvu má žlutozelenou, na osluněné straně se vyskytují pouze velmi malé tečky růžové až červené krycí barvy, při intenzivním oslunění někdy tvořící celistvé líčko. Dužnina má světle oranžovou barvu, je středně tuhá, středně hrubé konzistence, málo šťavnatá, navinule sladká až sladká, dobře aromatická, velmi dobrá. Pecka je od dužniny velmi dobře odlučitelná. Jádro má silně hořké. Má dobrou odolnost proti mrazu jak ve dřevě, tak i květních pupenech i proti pozdním jarním mrazíkům v době nakvétání.

(Celý článek najdete na straně 40)

Třezalkový olej

Bylinné recepty

V červnu začínají léčivé rostliny rozkvétat, v té době mají nejvíce obsahových látek a tím i nejvyšší účinky. Zejména se jedná o dobu okolo svátků sv. Jana Křtitele, tj. 24. června. Mezi hlavní sva­to­jánské byliny patří třezalka, heř­mánek, řebříček nebo mateří­douš­ka. Na potřebných sedmero nebo desatero svatojánských bylin se doplňují o další, v této době kvetoucí byliny, např. mátu, diviznu, bazalku, pelyněk černobýl, dobromysl, majoránku, případně také kapradí. Z čerstvě nasbíraných bylin se připravuje svatojánský čaj nebo bylinná koupel. Právě koupele patří k základním tradicím slunovratu a svatojánských svátků v době, kdy má slunce nejdelší svit.

Třezalkový olej
Květy třezalky se nechají zavadnout, aby neobsahovaly vodu a tím později nedocházelo k plesnivění oleje. Nejvhodnější je třezalka tečkovaná, jejíž lodyha není kulatá, ale hranatá. Od ostatních třezalek se pozná také tím, že při rozemnutí kvítků mezi prsty se objeví rudohnědé zabarvení. Květy třezalky nasypeme do lahve, aby byla plná, a zalijeme olivovým, případně mandlovým olejem. Poté láhev necháme 14 dní macerovat na slunci. Olej se po několika hodinách začne zabarvovat dočervena. Po 14 dnech obsah slijeme přes plátno do připravených, nejlépe skleněných obalů. Třezalkový olej má regenerační účinky na pokožku, hojí drobné jizvy a popáleniny. Slouží také jako dobrá výživa kolenní chrupavky. Léčivé účinky způsobuje obsažený hypericin.

(Celý článek najdete v Zahrádkářce na straně VIII )