ZAHRÁDKÁŘ - listopad 2011 str. 16

VONÍ JAKO CITRON, ALE CITRON TO NENÍ…

Pelargonium ´Gemstone´

Dnešní díl bylinkového seriálu je věnován zejména milovníkům nápojů a pokrmů, které voní a chutnají, jakoby v nich jednou z ingrediencí byla citronová šťáva, přestože tomu tak není. Citronové aroma jsou totiž schopny dodat i jiné rostliny našim pěstitelům dobře známé, ale také exotické. Podívejme se tedy na ně blíže…

Zdomácnělá, poměrně běžná a některými proklínaná jako plevel je meduňka lékařská (Melissa officinalis) patřící do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).

Melissa officinalis ´Aurea´

Rod Melissa zahrnuje pouze tři druhy a několik kultivarů pocházejících z Asie a Středozemí. Již v 7. století meduňku začali ve Španělsku pěstovat Arabové, později byla po Evropě šířena karmelitány a stala se běžnou součástí klášterních a venkovských zahrad. Meduňku obsahují např. známé „Karmelitské kapky“ vyráběné od 17. století. Byly doporučovány při migréně a nevolnosti pro zklidnění nervového systému a léčbu dýchacího ústrojí. v současnosti je tato bylinka pěstována jako oblíbená okrasná, ale také léčivá, kulinářská a medonosná rostlina.

Melissa officinalis

Meduňka vytváří 50 až 80 cm vysoké keříky, stonky i listy jsou pokryty chloupky, vykvétá bílými květy s růžovým nebo modrým nádechem v červnu a červenci. Pěstujeme ji jako trvalku. Na správném stanovišti přezimuje bez problémů. Komplikace mohou vzniknout, pokud je nepříznivá a příliš vlhká zima, kdy mohou být rostliny napadeny hnilobou a odumírají. Proto meduňku vysazujeme spíše na chráněné slunné stanoviště do propustné hlinitopísčité zeminy. V dobrých podmínkách se může šířit samovýsevem, čemuž lze ovšem velmi snadno zabránit zakrácením výhonů před dozráním semen. Další častou stížností pěstitelů bývá, že je meduňka napadána různými chorobami nebo škůdci, rostliny ztrácejí aroma a mají nehezký vzhled. Také tyto neduhy vyřeší pravidelný zpětný řez těsně nad zemí (2—3x během vegetace). v krátké době začne růst nových, zdravých aromatických listů vhodných k přípravě lahodného a léčivého čaje, nebo dochucení pokrmů.

Melissa off. ´Gold Leaf´ a Melissa off. ssp. altissima

Zvláštností je meduňka lékařská s listy zlatými (M. officinalis ´Gold Leaf´ nebo ´All Gold´) a zelenými se žlutými skvrnami (M. off. ´Aurea´). Tyto zlatolisté kultivary je nutné vysazovat na polostinné záhony, které jsou chráněny před ostrým poledním sluncem, jež vypálí na listech nehezké hnědé skvrny.

V poslední době se u nás jako novinka objevila tzv. krétská nebo také mandarinková meduňka (M. officinalis var. altissima). Tato varieta má listy hustě pokryty stříbrnými chloupky, je citlivější a suchomilnější, což bývá obvykle zejména v předjarním období problém a zde je na místě zimní přikrývka.

Meduňka si jistě nezaslouží zmíněný punc plevelné rostliny a neměla by chybět na žádné bylinkové zahrádce. Při správné péči nám může poskytnout mnoho užitku a potěšení.

Cymbopogon citratus, citronová tráva

Dovolené v exotických zemích a restaurace podávající asijské pokrmy nám daly poznat pro nás Evropany neznámou citronovou trávu (Cymbopogoncitratus). Rostlina známá též pod dalším českým názvem voňatka citronová, citronela nebo anglickým „lemongrass“ je vytrvalá tráva pocházející z Cejlonu a jižní Indie. Vytváří husté trsy dorůstající do výšky 120—150 cm. Úzké trávovité listy vyrůstají z dužnaté báze a všechny části rostliny mají silnou citronovou vůni a proto je využívána k dochucení pokrmů, zejména v asijské kuchyni.

Používaná část je nadrobno nasekaná šťavnatá báze (podobně jako u pórku), listy pak lze použít k přípravě lahodného citronového čaje. Ve své domovině je čaj doporučován k léčbě žaludečních a nervových chorob, horečky, malárie, chřipky. v kuchyni se nejlépe hodí do rýžových pokrmů, při vaření kuřete, ryby, vepřového masa nebo darů moře. Výborná je také thajská kuřecí polévka s kokosovým mlékem, citronovou trávou a feferonkou. v čerstvém stavu se přidává i do zeleninových salátů.

Nepeta racemosa ´Odoeur citron´

Voňatka citronová je v hojné míře komerčně pěstována v Indii, Brazílii, Austrálii, Africe. Její silice je používána jako aromatizující a kořenicí přísada do jídel, nápojů, do kosmetických přípravků, solí do koupele, parfémů apod.

U nás lze tuto rostlinu pěstovat pouze jako přenosnou rostlinu, jelikož není mrazuvzdorná. Pěstujeme ji na plném slunci (nejvyšší obsah silic) v propustné hlinitopísčité zemině. Na dně květináče vytvoříme drenáž z kamínků (keramzitu), čímž omezíme riziko z nežádoucího přemokření substrátu zejména v zimním období. Během vegetace vyžaduje pravidelnou zálivku a přihnojování. Vzhledem ke konzumaci částí rostliny je vhodné používat přírodní, organická hnojiva. Přezimovat ji lze na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (8—10 °C) a při omezené zálivce. Voňatku rozmnožujeme výsevem semen nebo dělením trsů.

Ocimum basilikum ´Lime´ a Aloysia triphylla

Kdo si nepřivoní k aloisii trojlisté nebo také citronové verbeně (Aloysiatriphylla), neuvěří tvrzení některých gurmánů, že tato rostlina má citronovější vůní, než sám citron. Aloisie je zařazena do čeledi sporýšovitých (Verbenaceae). Vytváří 1—2 m vysoké keře, podlouhlé, kopinaté listy rostou v přeslenech po třech. v létě vykvétá drobnými bílými květy. Její domovinou je Chile, Argentina, Uruguayi a Peru. Do Evropy byla dovezena v 17. století a později se začala pěstovat v oblasti Středomoří.

Mentha piperita var. citrata ´Lime´

Aromatické listy používáme k přípravě čajů, nápojů, salátů, ovocných pohárů, dresinků, omáček, zeleninových i masových pokrmů. Silice se používá k výrobě likérů, parfémů, toaletních vod a deodorantů.

Lidoví léčitelé doporučují potírat listy aloisie rány způsobené hmyzem, ve formě čaje na léčbu astmatu, nachlazení, migrény, žaludečních problémů, bolestí zubů a při depresích.

Aloisii pěstujeme jako tzv. přenosnou rostlinu v květináči. Od jara do podzimu ji umístíme na slunné místo v zahradě, na lodžii apod. Na zimu rostlinu přemístíme do světlých bezmrazých prostor, kde při teplotách vyšších než 15 °C pokračují v růstu. Jsou však schopny přezimovat také pouze při 5—10 °C, kdy opadají listy a při velmi omezené zálivce aloisieabsolvuje vegetační klid.

Thymus citriodorus

Přesazujeme-li rostlinu, používáme propustnou, hlinitopísčitou zeminu, na dně květináče vytvoříme drenážní vrstvu. Během růstu je prospěšné pravidelné přihnojování. Aloisie roste poměrně rychle a dobře snáší zpětný řez, kterým podpoříme lepší rozvětvení a kompaktnost. Můžeme ji pěstovat v keřovém i stromkovém tvaru. Voňavá citronová verbena jistě stojí za pozornost a větší rozšíření mezi milovníky bylinek.

Kromě výše zmíněných „citronových rostlin“, nalezneme také podobné aroma např. u těchto druhů: mateřídouška citronová (Thymus citriodorus), šanta (Nepeta racemosa ´Odeur Citron´), máta (Mentha piperita var. citrata), muškáty vonné (Pelargonium ´Gemstone´ a jiné), bazalka citronová (Ocimum basilikum ´Lime´).

Jakub Krulich. Foto autor