ZAHRÁDKÁŘ - srpen 2011 str. 18

Pelyněk nemusí být jen plevel

 

Artemisia schmidtiana Nana Attraction

Je mnoho rostlin, které jsou jaksi diskvalifikovány ze zájmu pěstitelů a tím také použití ve výsadbách z důvodu jejich lidového názvu.

Rod Artemisia - pelyněk (čeleď Asteraceae), zahrnuje přibližně 300 druhů s rozšířením v mírném podnebí severní polokoule, na západě Jižní Ameriky a v jižní Africe. U nás hojně rostoucí a obecně známý pelyněk černobýl (A. vulgaris) dává celému obsáhlému rodu jakousi "nálepku" plevele a to přestože je mnoho dalších druhů, které se po staletí využívaly jako rostliny s léčivými schopnostmi, byly oceňovány pro své repelentní účinky proti hmyzu, používaly se jako koření, mají jedlá semena, nebo mohou být vítaným doplňkem trvalkových výsadeb a skalek.

Artemisia Silver Mound

Pelyněk černobýl byl nalezen při archeologických pracích v tábořištích lovců starých 17 000 let. V pohan­ských rituálech letního slunovratu byly z černobýlu splétány girlandy, které se pálily na ohni, aby zahnaly zlé démony. Pelyněk byl považován za ženskou bylinu. V menších dávkách usnadňoval porod, podporoval menstruaci, ve větších dávkách vyvolával potrat. Před používáním černobýlu, ale i ostatních druhů je proto vhodné poradit se vždy s lékařem nebo léčitelem.

 

 

Artemisia dracunculus

Pelyněk kozalec, neboli estragon (Artemisia dracunculus) vytváří keře 80-120 cm vysoké, listy čárkovité, svěže zelené. Je jednou z nejvíce používaných bylinek ve francouzské a arménské kuchyni. Hořko - sladká, anýzovo-lékořicová chuť listů je využívána ve známé dijónské hořčici, připravuje se z nich omáčka Béarnaise na chřest a vejce, nakládají se do octa. Čerstvé listy se používají k přípravě kuřete na estragonu, omelet, pokrmů z hub, holandské majonézy, estragonového másla, do salátů, polévek a zálivek. Pro inspiraci doporučuji nahlédnout do receptů pilných přispěvatelů v Zahrádkářce na straně V.

Artemisia stelleriana Boughton Silver

Estragon má dvě formy, tzv. ruský a francouzský pelyněk. Na první pohled se zdají být obě rostliny identické, ale rozdíl je právě v typické vůni a chuti listů. Ruský pelyněk je přírodní, divoce rostoucí druh, někdy oddělován jako A. dracunculoides, velmi dobře se rozmnožuje semenem, ale jeho aroma je minimální. Šlechtěním vznikla aromatická forma "francouzský pelyněk", která je však sterilní, nevytváří semena a rozmnožuje se pouze vegetativně, tedy řízkováním nebo dělením trsů.

Pelyněk pravý (A. absinthium) vytváří bohatě rozvětvené keříky vysoké 60-150 cm, listy dělené, stříbřitě plstnaté. Anglické lidové jméno "wormwood" (červí strom) připomíná, že byl po staletí používán k vypuzení parazitických červů. Tento druh pelyňku dal jméno známému alkoholickému nápoji "Absinthu", jehož výroba byla dříve zakázána z důvodu možného návyku na něj a halucinogenních vlastností. Studie tvrdí, že za psychotropní účinky je zodpovědná látka "thujon" obsažená v silici pelyňku pravého. Později byl nalezen způsob zpracování, při kterém se thujon neuvolňuje a používání je pak bezpečnější. V lidovém léčitelství je tato bylina doporučována při žaludečních, žlučníkových a střevních problémech.

A. abrotanum var. maritima ´Coca Cola´

Pelyněk pontický (A. pontica) je vytrvalý keřík, dorůstající 40-60 cm výšky. V léčitelství je využíván stejně jako předchozí druh. Využívá se jako zdroj silice do vermutu a podobných vín. Může být také vítanou okrasnou rostlinou v záhonech, stejně jako pelyněk brotan, boží dřevec (A. abrotanum) vytvářející 80-100 cm vysoké keříky, svěže zelené listy voní po citronu. A. abrotanum var. maritima ´Coca Cola´ připomíná svojí vůní oblíbený nápoj.

Jistě pozoruhodné jsou druhy zajímavé svojí okrasnou hodnotou, zvláště stříbrnými listy, působícími velmi pěkně v trvalkovýchvýsadbách.

Artemisia ludoviciana

Pelyněk stromovitý (A. arborescens ´Little Mice´, ´FaithRaven´ a nejvíce známý kříženec ´Powis Castle´) dorůstá výšky 60-100 cm, listy větší, dělené, tmavě zelenostříbrné. Nádherný je pelyněk Ludvíkův (A. ludoviciana ´Silver Queen´ a ´Valerie Finish´). Tyto kultivary vytvářejí keříky vysoké 60-80 cm, listy podlouhlé, stříbřitě plstnaté. Zajímavostí je žlutě panašovaný pelyněk černobýl (A. vulgaris ´Oriental Limelight´ a ´Variegata´). Ve výsadbách je také v poslední době používán pelyněk mléčný (A. lactiflora ´Elfenbein´, ´Guizhou´), který dorůstá výšky 120-150 cm. Na tmavě zelených listech vynikají bílé hrozny květů.

Artemisia alba ´Canescens´

Z nízkých druhů, které lze vysadit na skalky, záhony i do nádob lze doporučit pelyněk Schmidtův (A. schmidtiana ´Nana´, ´Silver Mound´ a ´Nana Atraction´) dorůstající výšky 20 cm a mají stříbrné, sametově plstnaté listy. Rozkladité keříky vysoké 20-40 cm s vykrajovanými šedě plstnatými listy vytváří pelyněk stříbřitý (A. stelleriana ´Boughton Silver´, ´Mori´ a ´Silver Brocade´). Novinkou poslední doby je pelyněk bílý (A. alba ´Canescens´), jenž tvoří přízemní keře vysoké 30-40 cm. Listy jsou čárkovité, větvené a jak napovídá název bíle plstnaté.

V jednotlivých popisech druhů neuvádím popisy květenství, které je u celého rodu takřka stejné, tedy nevýrazné,drobné, bíložluté, rozkvétající dle druhu od června do září, ale domnívám se, že pelyňkům to na kráse vůbec neubírá. Pelyňky jsou nenáročné, prospívají na slunečném stanovišti, v sušších, propustných hlinito- písčitých půdách. Většinou se rozmnožují vegetativně a snad kromě A. lactiflora a A. vulgaris, nejsou ve výsadbách příliš invazivní. Nezbývá než doufat, že tyto pozoruhodné rostliny budou znovu objeveny pro okrasné výsadby a doposud zažitý punc obtížného plevele se stane minulostí.

Jakub Krulich. Foto autor