ZAHRÁDKÁŘ - prosinec 2010 str. 20

KRÁTKOVĚKÉ TRVALKY

Anthemis tinctoria ´Susanne Mitchell´

Ač téma tohoto článku možná nebude pro mnohé pěstitele peren znít příliš optimisticky, je třeba říct, že sortiment trvalek netvoří pouze velmi dlouhověké byliny, které vydrží na jednom místě na zahradě klidně patnáct, dvacet nebo i více let, ale také byliny, které už ve své podstatě žijí dobu kratší, a to i přesto, že jsou vytrvalé. Vytrvalost, respektive to, že rostliny mohou nakvétat a přinášet semena po více let, je i hlavní rozdíl mezi trvalkami a letničkami a také pravými dvouletkami.

Je samozřejmě otázkou, kam položit hranici mezi trvalkami krátkověkými a dlouhověkými. V některých pramenech jsou za krátkověké trvalky uváděny takové, které se udrží na stanovišti do deseti let. To je ale pro mnohé druhy již poměrně dlouho a lze to spíše považovat za jakýsi "střední věk" vytrvalosti. Reálnější doba, po kterou jsou schopné se krátkověké druhy na místě udržet je spíše 3-5 let.

Coreopsis ´Limerock Dream´ nelze v našich podmínkách bohužel za trvalku označit.

Na krátkověkost je možné se dívat z několika úhlů. Některé druhy jsou krátkověké ze své podstaty, kdy mají geneticky dáno, že jedinec po několika letech odumírá a pěstitelské podmínky to nemohou příliš ovlivnit. Příkladem této skupiny jsou třeba orlíčky (Aquilegia), rmen (Anthemis), některé stračky (Delphinium), hlaváče (Scabiosa), šater (Gypsophila paniculata), kokarda (Gaillardia aristata), dračíky (Penstemon; některé), topolovka (Alcea rugosa) či některé mateřídoušky.

Coreopsis grandiflora ´Presto´

Další variantou jsou druhy, které jsou limitovány stanovištními podmínkami, kdy třeba mohou přežít několik mírných zim, ale zahubí je zima třeba více mrazivá nebo příliš mokrá. Zde můžeme zmínit velkokvěté zahradní dračíky (Penstemon), svíčkovce (Gaura), listopadky (Chrysanthemum), violky (Viola cornuta) nebo zahradní lobelky (Lobelia). Dalším faktorem může být i prostor na záhonu. Jsou druhy, které vydrží tak dlouho, jak mají možnost se rozrůstat. V okamžiku, kdy dosáhnou nějaké bariéry (jiný porost, pěšina, trávník apod.) začínají rychle stárnout a odumírat.
Zde můžeme jmenovat např. zavinutky (Monarda), krásnoočko (Coreopsis verticillata), hvězdnice (Aster; některé), zběhovec (Ajuga repens).

Leucanthemum vulgare ´Česká Píseň´

S velkými a snad i nečekanými rozdíly se můžeme setkat i mezi odrůdami v rámci jednoho druhu či kříženců druhů blízce příbuzných. Příkladem může být třeba krásnoočko velkokvěté (Coreopsis grandi- flora). Zde novější a spíše semenem množené odrůdy nabývají často spíše letničkové kultury a naopak starší a vegetativně množený sortiment je spolehlivěji vytrvalý. Podobně tak i novinky barevných krásnooček (s červenými, oranžovými, růžovými či jinak zbarvenými květy; ´Limerock Ruby´, ´Limerock Dream´, ´Sweet Dreams´ aj.), které jsou často prezentovány jako trvalky, ale naše zimy většinou nepřežívají.

Penstemon ´Alice Hindley´

Jiným příkladem mohou být i dlužichy (Heuchera), kdy některé odrůdy mají sklon k rychlému prodlužovacímu růstu a rychlému stárnutí a u jiných je vytrvalost na jednom místě blízká třeba těm deseti letům. Typickým příkladem jsou i listopadky (Chrysanthemum), kdy je celá řada odrůd velmi dobře mrazuvzdorných a dlouhověkých, ale rovněž mnoho, které se dají pěstovat třeba jen ve skleníku. Lze sem zařadit i kopretiny (Leucanthemum x superbum, L. vulgare), u kterých se vytrvalost na jednom místě obvykle pohybuje mezi 3-5 lety, nicméně i zde se lze setkat s kultivary nebo porosty, které vydrží daleko více let. Poměrně krátkověké jsou i trsnatě rostoucí kostřavy (Festuca), ty po výsadbě vydrží obvykle 3-4 roky, pak začínají prosychat a je lepší je na jaře přemnožit.

Salvia sclarea

Některé druhy jsou zase jako individua velmi krátkověké, např. šalvěje (Salvia lyrata a S. sclarea) či lnice nachová (Linaria purpurea), ale jako porost dokáží vytrvat mnoho let. Podstatné je to, aby dostaly možnost se na stanovišti přeset a vytvořit nové rostliny ze semen.

Nelze zde samozřejmě detailně vyjmenovávat všechny druhy a už vůbec ne všechny odrůdy. Jde spíše o to, aby zákazníci trvalkových firem a pěstitelů trvalek vůbec získali povědomí o tom, že i přes často deklarovaný údaj o vytrvalosti je potřeba některé druhy více hlídat a v případě potřeby zasáhnout, aby jim rostlina na zahradě zůstala.

Viola cornuta ´Alba´

Tím zásahem je myšleno zejména přemnožení dané rostliny. První možností je po odkvětu posbírat semena a v předjaří je vyset a později vysázet předpěstované rostliny. Např. u orlíčků je to asi nejběžnější postup. Při tomto způsobu se ale obvykle setkáme s tím, že potomstvo je více variabilní, než mateřská rostlina, a to zejména v tom případě, kdy pracujeme s nějakou odrůdou. Může se změnit odstín barvy, výška, velikost květů apod. Spolehlivější cestou je tedy spíše množení vegetativní, kdy ve vhodnou dobu rostlinu např. vyjmeme ze záhonu, rozdělíme trsy a znovu vysadíme (nejčastěji v předjaří těsně před rašením) nebo kdy odebereme řízky (nejčastěji v létě, např. po odkvětu, kdy začínají prorůstat nové výhony či růžice na bázi). Řízky umístíme do pařeniště nebo skleníku a po zakořenění mladé rostliny opět vysadíme zpět na záhon. Např. dlužichy lze řízkovat i dlouho do podzimu nebo klidně i v zimě. Je ovšem potřeba mít k dispozici světlý prostor, kde teplota neklesá pod bod mrazu (či lépe je alespoň kolem 5 °C, popř. i vyšší). Na podzim odebrané řízky pak přes zimu bez problému zakoření a na jaře je lze vysázet na zahradu.

Aquilegia ´Music Gelb´

Spíše krátkověké druhy tedy jsou: orlíčky (Aquilegia sp.), krásnoočka (Coreopsis grandiflora), stračky (Delphi- nium sp.), hvozdíky (Dianthus sp.), kokardy (Gaillardia aristata), šater (Gypsophila paniculata), kopretiny (Leu- canthemum sp.), dlužichy (Heuchera sp.), kohoutek (Lychnis chalcedonica a L. haageana), máky (Papaver nudicaule, P. atlanticum), hlaváče (Scabiosa sp.), řimbaba (Tanacetum coccineum), zavi- nutka (Monarda), šalvěje (Salvia lyrata, S. sclarea), dračíky (Penstemon sp.), lobelky (Lobelia), gaury (Gaura), hvozdík (Dianthus barbatus), rmen (Anthemis tinctoria), kostřava (Festuca), violka rohatá (Viola cornuta).

Petr Hanzelka, foto autor