ZAHRÁDKÁŘ - červenec 2010 str. 21

DOBA SKLIZNĚ CIBULÍ

Chocholatice (Eucomis)

V červenci je nejvyšší čas sklidit jarní cibuloviny, zejména tulipány a hyacinty, kterým, jsou-li v létě skladovány v suchu, se daří lépe, než při víceletém pěstování na stejném stanovišti. Sklízíme cibuloviny, které se už příliš rozmnožily, tísní se a slábnou, nebo je chceme vysadit na jiné místo v zahradě. To se týká narcisů, fritilárií, krokusů a řady dalších cibulovin. Také ocúnů, které rovněž ukončují vegetaci na jaře, kdy je můžeme přesazovat nebo expedovat. Na dobře zvoleném termínu sklizně a následné výsadby záleží zvláště u druhů, které mají cibule bez ochranné šupiny a trpí vysycháním. To musíme vzít v úvahu při přesazování sněženek, bledulí, fritilárií a dalších. Snažíme se je co nejdříve znovu vysadit nebo je po nezbytně dlouhou dobu uložit v rašelině, vlhčených pilinách apod. V libovolnou dobu bychom neměli sklízet ani narcisy, které v létě brzo znovu zakořeňují a nové kořeny, jestliže se při opožděném přesazování poškodí, se již plně nenahradí. Nejvhodnější termín nastává v době, kdy je nať ještě zelená, rozklesává a začíná zasychat. Pokud je sklidíme včas, můžeme je po několik týdnů skladovat na vzdušném, suchém, zastíněném místě.

Hyacinty netvoří dceřinné cibulky

Naopak po celé léto necháváme v suchu a teple tulipány a hyacinty. Sklizeň tulipánů rovněž neodkládáme, nať by měla být jen asi z poloviny zaschlá, aby se postranní cibulky neoddělily a nezůstaly v půdě. Měli bychom vědět, že cibule jsou i v době vegetačního klidu ovlivňovány teplotou. Ta nemá příliš kolísat, zvláště vysoké teploty ke 30 °C poškozují květní zárodky v cibulích a ovlivňují nebo dokonce zamezují kvetení v následujícím roce. Vysušené a očištěné cibule uložíme na suchém, dobře větraném místě při teplotě kolem 20 °C. Dceřiné cibulky, které po sklizni oddělíme, se skladují chladněji asi při 18 °C. Cibule během uložení kontrolujeme a případně ošetříme proti houbovým chorobám a mšicím. Krokusy a ocúny ošetřujeme podobně jako tulipány. Jinak postupujeme u lilií, které sklízíme v září. Cibule nesušíme, ale co nejdříve znovu vysadíme nebo ukládáme v chladírnách až do doby výsadby na podzim nebo na jaře.

Tulipány ze semen kvetou za sedm let

Semeny se množí některé drobné a původní druhy. Semen většinou vytvářejí velké množství a u mnohých druhů nebo v pod-mínkách podobných jejich přirozeného výskytu se spontánně šíří. Nelze je však použít u šlechtěných odrůd a není v praxi výhodné ani u druhů, které ze semen kvetou až po několika letech od výsevu. Např. tulipány ze semen kvetou poprvé asi za sedm let a je obtížné ošetřovat celou dobu drobné semenáčky, které začátkem léta ukončují vegetaci a opět raší až příští jaro. Tyto druhy obvykle vytvářejí několik dceřiných cibulek, hlízek nebo pacibulek. Např. z jedné cibule tulipánu vyroste 2-5 nových cibulek, vytrvalá cibule narcisu se rozdělí na 2, někdy 3 cibulky. Hyacinty dceřiné cibulky spontánně nezakládají, proto jsou ve specializovaných závodech používány metody indukovaného množení založené na poznatku, že mechanické poškození vegetačního vrcholu iniciuje tvorbu malých cibulek. Cibule se proto nařezávají 3 nebo 4 hvězdicovými řezy, aby jimi byly zasaženy všechny suknice a poškozen vegetační vrchol. Na řezných plochách mezi suknicemi se vytvoří větší množství drobných cibulek.

Rovněž množení lilií odlamováním šupin náleží k těmto metodám. Je běžnější a častěji je využívají specialisté z řad zahrádkářů. Šupiny se odlamují při přesazování na podzim, nejcastěji v září. Jednotlivé šupiny se po ošetření fungicidem uloží do směsi rašeliny a perlitu a ponechají při teplotě 23 °C a 90% vlhkosti 4-10 týdnů. Pak se šupiny se založenými cibulkami chladí 12 týdnů při 5 °C až do výsadby na jaře.

Cibule tulipánů

Letní období u nás bývá ve znamení mečíků a lilií, výběr ostatních cibulovin je poměrně malý.
Z cibulovin kvetoucích v létě si můžeme připomenout následující druhy s odlišným použitím:
Ixiolirion má vejčité cibule s dlouhým "krkem", z nichž vyrůstají řídce olistěné asi 50 cm dlouhé lodyhy se 4-6 zvonkovitými modrofialovými květy. Je odolný, vhodný mezi suchomilné trvalky.
Ixia neboli duhovnice je vzácnější. Má cibulovité hlízy, klasovité květenství na drátovitých stvolech s 5-12 květy v jasných barvách, často dvoubarevnými. Jsou půvabné, ale málo mrazuvzdorné.
Eucomis - chocholatice je exotická rostlina s nápadným chocholem listů nad hustým květenstvím a přízemními tečkovanými listy. Kvítky jsou zelenožluté až hnědavé nebo purpurové, trvanlivé. Velká šupinatá cibule není zcela mrazuvzdorná, ale může se pěstovat v nádobách.

Eva Petrová, foto pac.