ZAHRÁDKÁŘ - únor 2000 (ročník XXXII) str. 15
Zahrádkář a okrasné rostliny

STŘEMCHA VAVŘÍNOVÁ

Tento druh z čeledi růžovitých se nazývá česky též vavřínovec lékařský nebo bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus, syn. Laurocerasus officinalis). Pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, kde roste jako menší keřový strom. U nás pěstované kultivary dosahují výšky kolem 2 m, některé jsou nižší.

Olistění má hezčí než pravý vavřín, který u nás přes zimu nevydrží. Listy jsou elipsovité, dlouhé až 15 cm, celokrajné, kožovité a lesklé. Bílé květy má sestaveny ve vzpřímených štíhlých hroznech. Peckovičky jsou černé. Vyžaduje chráněné polostinné stanoviště a půdu živnou, propustnou, alkalické reakce. Obstojně snáší sucho. Na zimu neopomeneme přikrýt spodek rostliny, protože v tuhých zimách namrzá. Takto poškozené rostliny po seříznutí snadno regenerují. V našich podmínkách patří mezi nejrozšířenější stálezelené keře se všestranným použitím, nikoliv však na živé ploty, zejména stříhané. Hodí se i k dekoraci nádobách pro zimní chladné interiéry.

Z kultivarů se nejčastěji pěstuje osvědčená 'Schipkaensis' se středně širokým listem, 'Zabeliana' s nižším rozložitějším růstem a úzkými listy a 'Otto Luyken' s listy nahoru vzpřímenými a nižším vzrůstem. Kultivary se širokými listy jsou citlivější na mráz.

Ing. Václav Hurych, foto autor

ÚSKALÍ ŘEZU

Každoročně utrpí mnohé rostliny nesprávným řezem. Nejhůř dopadnou okrasné stromy, které jsou násilně kráceny. Ve snaze mít uklizeno a upraveno, propukají střihačské vášně. Nejčastěji to odnesou lípy a hlohy, které jsou nešetrně příliš hlubokým řezem seřezány na hlavu. Stromy pak pozdě obráží, výhony jsou nepravidelné, jindy naopak přehoustlé a velmi se vysilují. Snadněji podléhají chorobám. Mnohdy se řeže ještě příliš časně, rány namrzají, špatně se hojí a jsou vstupní branou infekce. Také se uřezávají silné větve vysokých stromů ve snaze je uměle snížit. K nebi pak ční ubohé pahýly. Jehličnanům se zase jednoduše uřeže vrchol a je obdivuhodné a zároveň žalující, že některé tyto "bezhlavé" stromy dále živoří na stanovišti.

O něco lépe snášejí nevhodný řez keře. V předjaří děláme průklest, který se opakuje zhruba po třech letech. Těsně u země vyřežeme všechny přebytečné, přestárlé, nemocné a suché větve.
U okrasných dřevin štěpovaných v korunce odstraníme všechny plané výhony pod místem štěpování. Okrasné slivoně a mandle řežeme v srpnu, časný jarní řez přispívá ke tvorbě klejotoku. Keře kvetoucí zjara vytvářejí většinou květy na loňských výhonech. Proto je v předjaří nezakracujeme. Jsou to zejména zlatíce (Forsythia), šeříky, vajgélie (Weigela), tavolníky (Spiraea), meruzalky (Ribes), pustoryl (Philadelphus). Také u kaliny (Viburnum), trojpuku (Deutzia), dřišťálu (Berberis), čimišníku (Caragana), skalníku (Cotoneaster), hlohů (Crataegus) zkracujeme jen nejdelší a silné výhony, pouze je prosvětlujeme.

Naopak keře kvetoucí v létě a na podzim silně prořežeme a podpoříme tím bohatou násadu květů. Jsou to například hortenzie (Hydrangea), pámelník (Symphoricarpus), třezalka (Hypericum), mochna (Potentilla), letní tavolníky (Spiraea japonica, S. bumalda, S. douglasii), těsně nad zemí sestřihujeme komuli (Budleia), silné seříznutí podporuje růst také u ořechoplodce (Caryopteris).

Stálezelené v přírodě volně rostoucí keře netvarujeme, pouze upravíme vybočující větve, suché a přestárlé odstraníme u země.

Zmlazování přestárlých keřů děláme následovně: celé staré větve seřízneme nízce nad zemí, ponecháme podle druhu keře zhruba 10 až 15 cm. V předjaří zcela neseřezáváme keře brzy kvetoucí, ale pouze druhy kvetoucí v létě. Jarní druhy seřízneme až po odkvětu. Štěpované dřeviny (např. šeříky, okrasné jabloně, tvary s převislou korunkou u vrb, čimišníků, skalníků a další) zmlazujeme až v ušlechtilé části.

Ing. Miroslava Jandovská, kresby a foto autorka