ZAHRÁDKÁŘ - únor 2000 (ročník XXXII) str. 11 a 12
Zahrádkář a ovocnářství

ŘEZ A TVAROVÁNÍ ŠTÍHLÉHO VŘETENE JABLONÍ

Tímto příspěvkem reagujeme na četné dotazy čtenářů k systému pěstování jabloní ve tvaru štíhlého vřetene.

Jabloně doporučujeme řezat hlavně v předjaří (zimní řez). Význam a zásady použití letního řezu připomeneme samostatně v květnu.

 

ZAPĚSTOVÁNÍ ŠTÍHLÉHO VŘETENE

Štíhlé vřeteno na slabě rostoucí podnoži (M 9, J-TE-E, J-TE-F, J-TE-G nebo M 27) vyžaduje nezbytně opěru po celou dobu životnosti výsadby (15 až 18 let). Opěrná konstrukce sestává buď z dřevěných, dobře impregnovaných kůlů, vsazených do půdy jednotlivě ke každému stromku, anebo z drátěnky (betonové sloupky alespoň se třemi dráty nad sebou v odstupu 0,6 - 1,2 a 1,8 m). Ke kůlu nebo k drátům se vyvažuje střední osa, která je nosným prvkem plodných částí. Chybí typické základní (kosterní) větve, známé u běžných tvarů (zákrsek).

Stromy plodí na slabších polokosterních větvích, které se po třech až pěti letech řezem cyklicky obměňují.

Vysazujeme do sponu 3,0 až 3,5 x 0,8 až 1,5 m.

Při výsadbě dvouletých stromků se v prvním roce obvykle zkracuje střední výhon ve výšce 0,9 až 1,2 m (0,4 m nad nejvyšším rozvětvením). Postranní výhony, rostoucí v tupém úhlu, se zkracují do jedné roviny tak, aby zkrácený střední výhon převyšoval tuto rovinu o 0,15 až 0,30 m).

V zavlažovaných sadech zkrátíme jen příliš dlouhé postranní výhony, kratší necháváme bez zásahu. Ostatní výhony vyvážeme do mírně podvodorovné polohy. Předpokládá to však i kvalitní, dobře rozvětvené stromky s větším počtem použitelných výhonů rostoucích v tupém úhlu odklonu od střední osy (terminálu) a slabších, než je polovina tloušťky kmene pod rozvětvením.

Jednoleté štěpovance (očkovance) zkracujeme zjara ve výšce 0,8 až 0,9 m. Předčasný obrost odstraníme do výšky budoucího kmínku (0,5 až 0,6 m). Dále odřezáváme konkurenční a vzpřímené, v ostrém úhlu rostoucí výhony. Ostatní obrost neřežeme, delší výhony vyvazujeme do podvodorovné polohy.

Naše školky nabízejí jednoleté štěpovance obvykle bez předčasných postranních výhonů, vhodných pro tvar vřetene.

Aby stromky nebyly oslabovány, neřežou se zásadně během vegetace, s výjimkou včasného vyštipování letorostů konkurenčního charakteru.

Ve druhém roce po výsadbě zkracujeme terminální výhon přibližně o jednu třetinu tak, aby převyšoval úroveň postranních výhonů, které se zpravidla již neřežou, zvláště pokud byly vyvázány. Konkurenční výhony buď zcela odřízneme, anebo vyvážeme. Ve větevním kroužku nebo na patku odstraníme i výhony v průměru tlustší, než je polovina kmínku (místa pod rozvětvením).

Obecně platí, že čím mají výhony a větve více skloněnou polohu směrem horizontálním, tím zpravidla ubývá vegetativní růst a vytvářejí se větší předpoklady pro plodnost. Této zkušenosti využíváme již za vegetace ohýbáním letorostů či později výhonů do vodorovné až podvodorovné polohy, zejména u mladých stromků v prvních letech po výsadbě při zapěstování korun. Používáme k tomu různých ohýbadel, úvazků z pásky PVC, motouzů či speciálních tenkých ocelových drátků obalených papírem. Ty mají výhodu, že se během jedné až dvou sezón rozpadnou a jsou tedy šetrné vůči životnímu prostředí. Kromě toho lze využít nejrůznějších těžítek nebo závaží zhotovených z betonu o hmotnosti 100 až 200 gramů. Drátěné očko v betonu umožňuje uchycení k výhonům pomocí klasických kolíčků na prádlo. Po stabilizaci polohy výhonů se závaží sejmou.

Další tvarování se řídí nutností potlačovat přirozenou dominanci (převahu) vrcholu, s podpořením růstu ve spodní části koruny. Toho dosáhneme sesazením terminálu na nejbližší konkurenční výhon, který vyvážeme ke kůlu nebo k drátu, přičemž prodlužuje kmen (hlavní osu). Obvykle jej nezkracujeme. Má-li délku 0,6 až 0,9 m, můžeme jej vyhnout již v srpnu do vodorovné polohy a v dalším roce po narašení pupenů v letorosty o délce asi 0,1 m (v červnu) jej vrátíme zpět do svislé polohy. Tento zásah podpoří obrůstání terminálu postranními výhony ve vhodném odklonu (tupý úhel).

Během čtyř let stromky většinou řádně plodí a přecházíme k udržovacímu řezu.

 

UDRŽOVACÍ ŘEZ (PRŮKLEST)

Pravidelný, každoroční řez jabloní v období plodnosti je základním předpokladem pro zajištění vysokých a vyrovnaných výnosů kvalitního ovoce, bez větších výkyvů. Udržuje stromy v požadovaných rozměrech podle zvoleného systému pěstování, reguluje budoucí násadu a stáří plodného obrostu, zajišťuje přístup světla do všech částí koruny a brání tak vyholování generativních orgánů v bazálních částech větví.

Štíhlé vřeteno jako tvar s vysokým výnosem a malou potřebou řezu i v době plodnosti nemá na rozdíl od klasických tvarů stabilní nosné větve. Plodné dřevo postupně obnovujeme tak, že odplo-zené, většinou převislé větve zkrátíme na vhodný pokračující výhon, nebo je zcela odřízneme. Začínáme s řezem nejsilnějších větví, během jednoho roku však by to neměly být více než dvě až tři větve. Odstraňujeme nebo sesazujeme (zkracujeme) i silně rostoucí větve ve vrchní části a také ty, které sahají až k zemi. Přirozeně bujný růst v horních partiích koruny potlačíme zpětným řezem na boční rozvětvení, a tím ukončíme růst do výšky (asi ve 2,2 m).

Při tvarování máme vždy na paměti tvar úzké pyramidy s širší základnou ve spodní části koruny.

Pravidelný udržovací řez prodlužuje období plné plodnosti a oddaluje přirozené stárnutí stromů.

 

ZMLAZOVACÍ ŘEZ STÁRNOUCÍCH KORUN

Hluboký zmlazovací řez při pravidelném průklestu není zpravidla zapotřebí. Uplatníme jej tehdy, nemají-li jinak zdravé stromy dostatečné nové přírůstky a na udržovací řez nijak výrazně nereagují. Základní větve seřezáváme o polovinu až dvě třetiny do pyramidy (nahoře více, ve spodní části méně). Musíme počítat s intenzivní tvorbou bujných letorostů (vlků), které se nehodí pro další tvarování, a proto je během druhé poloviny června až začátkem července vylamujeme.

Velmi často tento radikální zásah (zmlazení) neděláme samoúčelně, ale využijeme možnosti přeroubovat stromy kvalitnější a výnosnější odrůdou, kterých je na trhu dostatek.

Ing. Josef Sus. Foto autor