ZAHRÁDKÁŘ - leden 2000 - strana 38 Zahrádkář a okrasné dřeviny

STÁLEZELENÉ DŘIŠŤÁLY

Dřišťál Juliin

Z velkého množství asi 175 druhů je většina opadavých, méně stálezelených. Obě skupiny mají některé společné znaky. Jsou to husté, ale lehce stavěné trnité keře se žlutým dřevem a drobnými žlutooranžovými květy v hroznech nebo ve svazečcích v květnu až červnu. Bobule mají stálezelené druhy tmavé, modře ojíněné, kdežto u opadavých jsou většinou červené až žluté. Opadavé dřišťály patří mezi nejméně náročné keře vůbec, snášející chudé půdy, sucho a úpal. Stálezelené druhy vyžadují propustné, nepříliš suché půdy a polostín, na zimu pak kořenovou přikrývku. Uvedené druhy až na dřišťál zimostrázový pocházejí z Číny.

Vyšší druhy dorůstající kolem dvou metrů jsou vzpřímené keře. Nejhezčí z nich s krásným olistěním je dřišťál Juliin (Berberis julianae). Listy má kopinaté, až 10 cm dlouhé, kožovité, ostnitě pilovité a lesklé. Některé zbarvují na podzim do červena. Jemnější charakter s tenkými větvičkami a úzkými, zvlněnými a matnými listy má d. Gagnepainův (B. gagnepainii). Ještě tenčí převisající větvičky a nejužší listy vykazuje d. úzkolistý (B. stenophylla). Je o něco nižší, ale také méně otužilý.

Nižší druhy jsou kompaktní husté keříky, dorůstající výšky kolem 50 cm. Jsou vhodné do skalek, mezi nízké trvalky, na nízké plůtky a obruby. List mají drobný, leskle zelený a první dva i vespod bíle plstnatý. Patří sem největší z nich d. bradavičnatý (B. verruculosa), d. bělolistý (B. candidula) a d. zimostrázový (B. buxifolia 'Nana') původem z Chile.

Ing. Václav Hurych. Snímek M. Pithart