ZAHRÁDKÁŘ - leden 2000 - strana 16 a 17 Zahrádkář a okrasné rostliny

ORCHIDEJE
skvosty ve sklenících i bytech

Cymbidium

Orchideje zahrnují skupinu rostlin z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Na světě roste na třicet tisíc druhů orchidejí, z toho většina v tropických a subtropických oblastech Ameriky a Asie. Nacházíme je takřka ve všech koutech planety.

Epifytické orchideje rostou na jiných rostlinách, z nichž však nečerpají živiny, neparazitují na nich. Výživu si zajišťují v tenkých mechových vrstvách na kůře, navátém prachu či v dešťové vodě. Nápadné vzdušné kořeny (některé mají chlorofyl, asimilují) mohou přijímat vlhkost ze vzduchu. Existuje však i řada terestrických ("pozemních") orchidejí, kořenících přímo v půdě.

Jednou z mnoha zajímavostí orchidejí je možnost křížit nejen druhy, ale také rody. Tito kříženci se vyskytují i v přírodě. Dosud je známo na sto tisíc různých hybridů, často roztodivných tvarů a barev.

Některé z vyšlechtěných forem lze uplatnit v obytných prostorách jako pokojové, pokud jim častým rosením zajistíme dostatečnou vlhkost. Nicméně, pěstování v bytě je obtížnější než ve vyhřívaném skleníku. Milovníci orchidejí si pomáhají výstavbou uzavřených skleněných vitrín, v nichž se daří i původním druhům. Důležité je umístit rostliny na světle (ne na přímém slunci!) a udržovat teploty blížící se původnímu stanovišti. Mnoha druhům či hybridům stačí 18 až 22 °C ve dne a 15 až 18 °C v noci.

Vanda

Substrát má být stále dobře vodopropustný, aby kořeny měly vzduch a mohly oschnout. Běžná zemina pro epifytické orchideje není vhodná. Používá se speciální směs, která je více stanovištěm než zdrojem výživy rostlin. Sestává z kousků kůry, sekaných kořenů kapradin, mechu (rašeliníku), polozetlelého bukového listí, dřevěného uhlí, korkové drti, perlitu apod.

Zálivková voda by měla být asi o 2 °C vyšší, než je teplota ovzduší. Vyhovuje dešťová, popřípadě vrchní vrstva odstáté pitné vody (soli klesají ke dnu). Přihnojujeme-li, pak jen roztoky ve velmi nízkých koncentracích.

Orchideje obvykle postrádají české názvy, nebo jsou to jména převzatá, event. archaická, proto se obvykle neuvádějí.

Popisy k rostlinám na obrázích

Coelogyne cristata

Sophrolaeliocattleya Hausermann "York" (foto na titulu časopisu) je typickým příkladem mezidruhového křížence, který vznikl ze tří rodů (Sophronitis, Laelia a Cattleya). V nárocích se podobá rodu Cattleya. Během období růstu je třeba zajistit pravidelný přísun vody při vyšší teplotě, po dobu klidu temperované podmínky s minimem zálivky a dostatkem světla. Do plné krásy se květy rozvíjejí od dubna do května.

Cymbidium je jeden z nejznámějších rodů. Zahrnuje asi 70 druhů orchidejí. Přírodní formy jsou pěstovány méně, zato existuje více než tisíc záměrně vyšlechtěných hybridů. Epifytické rostliny s vejčitými zploštělými pahlízami i bez nich mají většinou velmi dlouhé listy. Atraktivní hnědočervená barva květů na světležlutém podkladě předurčuje tento kříženec pro řez trvanlivých květů během časně jarního období.

Vanda - hybrid - přibližně 70 druhů tohoto rodu roste na stromech v monzunové oblasti od Přední Indie až po Novou Guineu. Epifytické rostliny s kožovitými listy a vzpřímeným květenstvím s vonnými květy mají dlouhé vzdušné kořeny. V posledních desetiletích byly vyšlechtěny hybridy s příbuznými rody, například Ascocentrum (též Ascocenda) nebo Aerides. Většina druhů kvete v zimě a na jaře. Vyžadují teplé a světlé podmínky s dostatečnou vlhkostí.

Coelogyne cristata je zástupcem rodu s 240 druhy, jehož těžiště rozšíření leží na jižních svazích Himalájí. Uvedený druh vyžaduje relativně chladnější podmínky s dobrou dřenáží a je v oblibě zvláště u začínajících pěstitelů. K indukci kvetení (v lednu až dubnu) vyžaduje na podzim nižší teploty. Není vhodná pro ústředně vytápěné prostory.

Josef Sus. Foto autor