Tulipa bakeri 'Lilac Wonder'

Botanické tulipány do kombinovaných výsadeb

Tulipány patří bezesporu mezi nejoblíbenější jarní cibuloviny. Svěd­čí o tom bezpočet jejich kul­ti­varů, které zdobí okrasné za­hra­dy již několik století. Původní druhy, ze kterých tyto zahradní odrůdy vznikly, rostou často v pří­rodě v poměrně specifických podmínkách, ze kterých vycházejí do značné míry i jejich pěs­ti­telské nároky

Jejich domovem jsou totiž oblasti s relativně výrazným a dlouhým obdobím sucha, často stepní až polopouštní regiony východního Středozemí, Blízkého východu a Malé až střední Asie. Jejich vegetace je proto na jaře velmi rychlá, využívající zimní a jarní vláhu, naopak v létě jsou zvyklé na delší obdobní klidu spojené často s poměrně suchou půdou. To je i jedním z důvodů, proč se cibule zejména velkokvětých zahradních kultivarů doporučují pravidelně, v podstatě každoročně, po konci vegetace vyndávat z půdy, přes léto uskladnit v suchém a větraném prostoru a opět vysázet během podzimu. To může být trochu problematické, pokud jsou tulipány součástí nějaké kombinované výsadby spolu s trvalkami, okrasnými keři apod., kde pravidelné vyndavání cibulí z půdy není tak snadné. Pro tyto případy je pak vhodné zvolit druhy, které nejsou na pravidelné přesazování tak náročné nebo které je nepotřebují vůbec a mohou se dokonce samy ve výsadbě šířit, buď tvorbou dceřiných cibulí nebo dokonce i výsevem semen. Řeč je zejména o tzv. botanických nebo i skalkových tulipánech. Jsou to tulipány obvykle drobnější, nižší, s menšími květy, v některých případech opravdu původní, tj. botanické druhy, nebo jen méně prošlechtěné formy, jejichž cibule vydrží po výsadbě na jednom místě více let. Jejich pěstitelské nároky jsou víceméně podobné. Vyhovuje jim slunné stanoviště a propustná, ideálně dobře drenážovaná půda, kde nedochází ke stagnaci vláhy. Toho lze docílit přidáním hrubšího písku, drobného štěrku apod. Problém jim nedělá ani vrstva štěrkového mulče, kterým květní stonky i listy bez problému prorostou.

(Celý článek najdete na straně 6)

Kalibrachoa 'Uno Bakari'

Květinový roh hojnosti v Jižní Americe

V našem putování za květinami světa se tentokrát zastavíme v Již­ní Americe, která patří k největším botanickým po­klad­ni­cím planety. Zvláště jižní Brazílie - oblast zahrnující Atlantický prales, savany Cerrada a arau­ká­riové lesy - je jedním z globálních center biodiverzity. Místní rostliny se po miliony let vyvíjely v pestré mozaice mikroklimat, od vlhkých horských lesů až po suché savany. Díky tomu zde vznikla mimořádně bohatá škála druhů, z nichž mnohé se staly hvězdami našich zahrad a balkonů. v tomto dílu představíme letničky a okrasné rostliny, které k nám doputovaly právě z této části světa - a přidáme i několik zajímavostí, které možná neznáte.

Kalibrachoa pochází z jihovýchodní Brazílie, Uruguaye a severní Argentiny, kde původní druhy tvořily nenápadné, převislé trsy s drobnými kvítky. Teprve na konci 20. století se dostaly do zahradnické kultury - a okamžitě si získaly oblibu. Moderní odrůdy jsou doslova poseté stovkami květů, které vytvářejí bohaté převisy v odstínech od jemných pastelů až po syté, výrazné tóny. Na rozdíl od petúnií velmi dobře snášejí déšť, takže i po letní bouřce zůstávají květy nepoškozené a rostlina si udržuje svěží vzhled po celou sezonu.

(Celý článek najdete na straně 10

'Boskopské červené'

Ovocné stromy v současných zahradách

Pojďme se dnes podívat, zda a jaké mají ovocné stromy místo v dnešních zahradách.

Je tu duben, což je měsíc, kdy většinou končí jarní prodej pros­tokořenných ovocných strom­ků. Pokud tedy zjistíte, že by se vám nějaký ten nový stromek hodil, možná ho ještě stihnete pořídit. A když ne, nevadí, doženete to na podzim. Ostatně podzim je při výsadbě většiny druhů dobrá volba, protože po něm následuje doba chladu a vláhy, která stromkům umožní bez problémů zakořenit. Ale ani jaro není špatný nápad, jen na svá stromová miminka nezapomeňte se zálivkou ve chvíli, kdy přijde teplo a sucho, což se někdy na jaře stává.
Není to tak dávno, kdy se do většiny nově vznikajících zahrad sázely ovocné stromy jen zřídka. Zavládla móda esteticky výrazných dřevin, třeba žlutolistých katalp a jilmů, červenolistých myrobalánů a japonských javorů a na ovocné stromy se trochu pozapomnělo. Rok se s rokem sešel a pěstování vlastních jahod, rajčat a jablíček se stalo novou módou.

(Celý článek najdete na straně 20)

Po sklizni

Červená záplava v truhlíku (někdy až do ledna)

Krásně červené, voňavé a sladké jahody, to je snad sen každého zahrádkáře. A komu se při té představě nesbíhají sliny, ten snad takové jahody ještě nechutnal. Také se hodí dodat, že děti je prostě milují a možná i proto se jako zahrádkáři každý rok pachtíme a toužebně úrodu krásných jahod očekáváme. v dnešní době plné možností se určitě dají koupit i chutné a zralé jahody, nebo si je můžeme natrhat sami samosběrem, ale ten pohled na rozzářené tváře dětí, když si doma na zahradě můžou utrhnout vlastní zralé jahody, je prostě k nezaplacení.

V posledních letech se často při diskuzích s kolegy zahrádkáři setkávám se zklamáním, že se tomu či onomu kolegovi pěstování jahodníku nedaří a nemají třeba takové výsledky, jako měli dříve. Těžko říci, jestli za to může klima, choroby nebo škůdci, možná od každého kousek. Já naopak musím konstatovat, že mně se v posledních letech při pěstování jahodníku dařilo, byť tedy opět trochu netradičně v truhlících a nádobách, a proto jsem se rozhodl podělit o mé zkušenosti, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor.

(Celý článek najdete na straně 30)

Housenice pilatky švestkové

Škůdci poupat a květů ovocných stromů v dubnu

Duben je při ochraně ovocných stromů proti živočišným škůdcům jeden z nejdůležitějších měsíců celého roku. Právě v tomto období se rozhoduje o tom, kolik květů se skutečně promění v plody. Škůdci, kteří napadají květy a poupata, přitom poš­ko­zují rostliny skrytě. Pěstitel si všimne poškození až ve chvíli, kdy se poupata neotevřou, kdy květy zasychají nebo po odkvětu masivně opadávají mladé plůdky. K nejčastějším původcům dub­no­vých škod na ovocných dřevinách v našich podmínkách patří pilatky na slivoních, květopasi a mery na jádrovinách. K nim se ale v praxi velmi často přidávají i housenky drobných obalečů. Úspěšná ochrana je založena především na správném načasování, aby nebyla poškozena poupata nebo květy. Při insekticidní ochraně je nutné brát ohled na včely a ostatní divoce žijící opylovače, zejména čmeláky.

Pilatky jsou typickým příkladem škůdců, u nichž je duben klíčovým měsícem v ochraně. U slivoní je nejznámější pilatka švestková (Hoplocampa minuta). Larvy v kokonech přezimují v půdě v blízkosti stromů. Dospělci se líhnou na jaře, jejich aktivita časově odpovídá rašení slivoní. Samičky kladou vajíčka do květů. Drobné housenky se po vylíhnutí prokousávají do semeníků a nejmladších plůdků a vyžírají je. Jedna larva může poškodit i více plůdků, takže při silnějším výskytu dochází k nápadnému předčasnému opadu drobných plůdků. Na povrchu opadaných plůdků bývá patrná drobná ranka či tmavší stopa po vniknutí larvy a uvnitř plůdku bývá typický vyžraný prostor. Často zničí téměř celou úrodu.

(Celý článek najdete na straně 56)