Sedmikráska 'Tasso Deep Rose'

Květiny světa na vaší zahrádce V

Když exotika není všechno. Když se řekne květiny světa, většině z nás se vybaví tropické barvy a vzdálené kontinenty. Přitom mno­hé z nejcennějších rostlin máme přímo před domem. Střed­ní Evropa je domovem letniček a dvouletek, které se po tisíciletí přizpůsobovaly našemu klimatu, střídání ročních období i roz­ma­nité půdě. Díky tomu jsou odolné, spolehlivě kvetou a pro­spí­vají i tam, kde exotické druhy často selhávají.

Proč se vracet k domácím druhům V době, kdy zahrady zaplavují rostliny z celého světa, stojí za to připomenout si květiny, které k našemu prostředí patří odjakživa - a které lze na jaře vysévat jako letničkové směsi či polní květy. Dvouletky pak můžeme předpěstovat pro podzimní výsadbu. Tyto rostliny dokážou vytvořit výsadbu s přirozeným, venkovským charakterem a přinést do zahrady kus autentické středoevropské přírody.

(Celý článek najdete na straně 6)

Šalvěj lékařská - forma s růžovými kalichy i květy

Šalvěj lékařská a její možnosti na zahradě

Šalvěj lékařská (Salvia offi­ci­nalis) je z dnešního pohledu prastarou kulturní rostlinou. Mimo hlavní důvody pěstování, tedy coby léčivé rostliny a druhu používaném hojně i v kuchyni, jsou trochu opomíjeny její další zahradní možnosti, a to pře­de­vším její využití jako rostliny okrasné, mimořádně odolné vůči suchu, která navíc vyniká neopadavými listy a může tak být atraktivní i během zimy.

Obliba šalvěje lékařské přichází již ve starověku, kdy se hojně pěstovala a sbírala coby koření do kuchyně a rovněž jako významná léčivka. V období expanze římské říše se pak rozšířila do většiny oblastí střední a západní Evropy. Její kultura byla později udržována především díky pěstování v klášterních zahradách, odkud se rozšířila do venkovských zahrad a postupně se stala jednou z nejpěstovanějších a nejoblíbenějších léčivých rostlin.

(Celý článek najdete na straně 10

Kvetoucí Tagetes lucida prozradí snadno svou příslušnost k rodu aksamitník.

Nevšední aksamitníky
s vůní anýzu

V současnosti znají botanici přes padesát druhů aksamitníků (rod Tagetes), které bez výjimky pocházejí z Nového světa. Ak­sa­mitník vzpřímený (Tagetes ere­cta) se do Evropy dostal poprvé ze severní Afriky, což způsobilo, že se už celý rod nezbavil oz­na­čení afrikán. Botanicky správný název aksamitník v sobě obsa­huje slovo aksamit. Jedná se o luxusní hebkou tkaninu blízkou sametu, která se leskne podobně jako květenství afrikánů.

Aksamitníky patří právem mezi nejoblíbenější letničky. Od června do října prozáří svými květy celou zahradu, jsou to navíc byliny naprosto nenáročné. Rostou dobře na zcela prosluněných záhonech a v truhlících, spokojí se však i s polostínem. Netrpí žádnými vážnými škůdci, ba co víc, ze zahrady škůdce odpuzují. Poslední dobou nabývají na popularitě i pro svá jedlá květenství, která slouží nejen k ochucení a obarvení pokrmů, ale především ke zkrášlení hodovní tabule. Všechny afrikány jsou výrazně aromatické rostliny, které lze v rozumném množství použít i jako netradiční zelené koření. Listy jednotlivých druhů se liší svou vůní, která osciluje od citronové a pomerančové až po anýzovou. A je to právě vůně anýzu, která je společná dvěma druhům, které se poslední dobou úspěšně probojovávají do našich zahrad. Pojďme se s nimi blíže seznámit.

(Celý článek najdete na straně 23)

Wagenerovo na stromě

Odrůdy našich zahrad
Wagenerovo a Jonathan

V dalším pokračování seriálu o starších odrůdách se podíváme za rodiči Idaredu.

Wagenerovo je jablko, které má v rodném listě rok 1796. A je také zapsáno v dalších rodných listech. Jako otec vystupuje při vzniku odrůd Ontario a Idared. Matkou Ontaria je Northern Spy, matkou Idaredu Jonathan. Za­tím­co Jonathan je mimo Se­ver­ní Ameriku známá a historicky úspěšná odrůda, Northern Spy zůstal prakticky jen odrůdou americkou. Má středně velká jablka s bělavou, šťavnatou dužninou. Ta jsou plochá nebo ploše kulovitá, s pěti žebry, tvarem velmi podobné Idaredu, jen poněkud menší. Jsou příjemně voňavá, po dozrání mastná, s dozráváním sládne, dužnina má nenápadné, ale příjemné aroma. Plně zralé jablko je opravdu sladké, průměrně šťavnaté. Řekl bych, že je chutnější než Idared, ale není tak velké, nemá tak atraktivní barvu. Je úrodné, aby plody byly solidní velikosti, musí se plody probrat. Plodí brzy po naštěpování, dvouleté výpěstky už mohou plodit. Pokud se nenechá přeplodit, má pravidelné sklizně. Jablko vydrží v dobré kondici ve sklepě do dubna, nerozpadá se ani při delším skladování Wagenerovo je odrůdou vhodnou pro pěstování ve tvaru štíhlého vřetene, stromků ve stěnách, zákrsků, čtvrtkmenů. Neroste nijak bujně, strom rychle stárne, musí se průběžně zmlazovat. Pokud se pěstuje ve tvarech VK, PK, musí se řezat mnohem pečlivěji než bujné odrůdy.

(Celý článek najdete na straně 30)

Směs barevných řapíků

Mangold, moderní celoroční listová zelenina

Mangold je velmi starou rost­li­nou, kterou znali již obyvatelé starověkého Egypta. Ti jej nejen pěstovali, ale dokonce i šlechtili. Dnes se mangold pěstuje jako listová zelenina hlavně pro listy a řapíky. Listy mangoldu se zpracovávají v kuchyni podobně jako špenát, řapíky nahrazují chřest.

Drobné lístky přidáváme do polévek, omáček nebo salátů. Velmi chutné je spojení mangoldu s různými druhy sýra, často se listy mangoldu právě se sýry zapékají. Stopky řapíkatého mangoldu nejprve oloupeme a připravujeme ho podle receptů pro chřest. Mangold je ceněný pro svou vysokou výživovou hodnotu a nízký obsah kalorií. Mangold se pěstuje ve dvou formách - řapíkaté a listové. Listové mangoldy mají úzké řapíky a mohutné listové čepele používané jako špenát. Řapíkaté odrůdy mají řapíky silné - bílé, červené, žluté i oranžové. Řapíky se upravují podobně jako chřest, listy se zpracovávají jako špenát. Řapíkatá odrůda mangoldu LUCULLUS má široké listy s tlustými žebry a 2-3 cm silnými a až 6 cm širokými řapíky. Čepele listů jsou světle zelené. V roce poskytuje několik sklizní řapíků. Seje se od března do poloviny května, sklízíme po celý rok. Je velmi odolná k vykvétání, v prvním roce pěstování prakticky do květu nevybíhá.

(Celý článek najdete na straně 36)