Kavyl nejtenčí (Stipa tenuissima)

Trávy amerických prérií

Severoamerické prérie patřily svého času mezi jedny z nejrozsáhlejších travnatých společenstev na světě. V současnosti už bohužel zbývají z původních porostů jen střípky a valná většina se změnila na zemědělskou půdu. Řada druhů prérijních trav si našla cestu do zahradní kultury a dnes patří mezi stěžejní rostliny pěstovaného sortimentu. Výhodou mnohých druhů je i to, že mimořádně dobře snášejí i suchá a slunná stanoviště a lze je tak dobře využít do výsadeb s minimálními požadavky na závlahu.

Velmi oblíbeným druhem je v posledních letech kavyl Stipa tenuissima (syn. Nassella tenuissima). Vyniká jasně zeleným zbarvením listů a velmi jemným a vzdušným habitem. Opět velmi dobře roste na slunných místech v chudých a štěrkovitých půdách. Naopak na místech s těžší, příliš vlhkou půdou, může během zimy vymrzat. Na vhodných stanovištích se snadno sám přesévá.

(Celý článek najdete na straně 6)

Truhlík z europalety

Květinový truhlík na jedničku

Co a jak udělat, aby naše snaha o nejhezčí truhlík v celém širokém okolí dopadla podle našich představ? Tomu se budeme věnovat na závěr našeho seriálu o balkonových květinách. Přidáme i několik tipů na jejich výsadbu.

Balkonové květiny jsou z botanického hlediska velmi různorodou skupinou, proto mají i různé pěstitelské nároky. Ale nalezneme i jejich společné rysy. Tím nejdůležitějším jsou nároky na světlo. Většina druhů vyžaduje plné slunce. Když je světla nedostatek, rostliny málo kvetou a jsou "vytáhlé". Ve stínu obstojí pouze hlíznaté begónie (Begonia tuberhybrida) a netýkavka sultánská (Impatiens wallerana). Do polostínu můžeme doporučit ledovku (Begonia semperflorens), africkou kopřivu (Coleus) nebo netýkavka Nová Guinea (I. hawkeri).

(Celý článek najdete na straně 10)

Hrůbky oddělené zatravněným meziřadím

Pěstování ovocných stromů na hrůbcích

Existuje mnoho systémů pěstování ovocných stromů. Výběr je opravdu velmi pestrý, takže si každý pěstitel může před výsadbou vybrat, který z nich chce použít. Nejjednodušším dělením je do dvou skupin - na standardní a intenzivní.

Super štíhlý vřetenovitý tvar je nejvhodnější pro pěstování na hrůbcích. Jedná se o velmi intenzivní tvar, který je jakousi intenzifikovanou alternativou klasického štíhlého vřetene. Jeho základem je slabě rostoucí podnož, intenzivní spon a následné přizpůsobení agrotechniky. Ta zahrnuje nejen konstrukci zavlažovací a opěrné konstrukce, ale také specifický přístup k řezu.
Základem tvaru superštíhlého vřetene je terminální osa, na níž je v pravidelných intervalech uspořádán plodonosný obrost. Díky velmi těsnému sponu je obnova tohoto obrostu rychlejší než u vřetene, takže na terminální ose by nikdy neměly být více než dvouleté výhony. Po sklizni plodů se vyzrálé výhony ihned odstraní řezem na prevod, čípek nebo případně větevní kroužek. Podobným způsobem se buď udržuje bazální část koruny, nebo se od počátku buduje talířovitá základna, která se pak pečlivě udržuje po celou dobu výsadby. Je však třeba brát v úvahu specifika tvaru a talíř by měl být vždy udržován pouze ve vymezeném obvodu.

(Celý článek najdete na straně 26)

Včela samotářka vylézá z rozebíratelného hmyzího hotelu.

Opylovači na zahrádkách a v sadech

V době květu nastává v sadech velké hemžení různého hmyzu. Pro nás jsou nejdůležitější různí opylovači, kteří zajištují budoucí úrodu. Každý z opylovačů má jiné preference a jiné opylovací schopnosti. Každý zná symbol opylování včelu medonosnou (Apis melifera). Ale má několik nectností. Létá jen při teplotách nad 10 °C a vybírá si, které ovocné dřeviny opylí. Třeba takové hrušně jsou pro ni méně atraktivní.

Méně známé bývaly včely samotářky, kterých je u nás na 88 druhů, ale jsou stejně užitečné co do množství opylených květů. Nežijí v úlech a mají pro nás tu ctnost, že létají a opylují i za nižších teplot, než je 10 °C a i za podmračeného dne. Opylují kvalitněji než včela medonosná, neboť pyl sbírají na bříško a zadeček, a tak vždy přijdou do kontaktu s pohlavními orgány květu. Také častěji přelétávají ze stromu na strom a mezi řadami.
Nejběžnější je zednice rezavá (Osmia bicornis), která svá vajíčka klade do komůrek v různých dutinkách po jiném hmyzu, stéblech trávy, či spárách dřeva. Další je zednice rohatá (Osmia cornuta), která je ranější, ale méně častá. Jejich opylovací rádius je pár stovek metrů od hnízda.

(Celý článek najdete na straně 30)

Životnost kvalitního polykarbonátu dosahuje 25 let.

Konstrukce skleníku I

Tímto příspěvkem v rámci MoravoSeed Akademie zahajujeme celoroční seriál článků o pěstování ve skleníku. Příspěvky jsou určeny začínajícím pěstitelům zeleniny, ale budou zajímavé i pro ty zkušenější. Doufáme, že povzbudíme i ty, kteří dosud neměli odvahu pustit se do skleníkového pěstování.

Pokud se chceme bavit o sklenících, bylo by správné se hned na začátku zbavit několika mýtů, které jsou pevně zakořeněné v myslích mnoha pěstitelů zeleniny.
První mýtus:
"Na zeleninovou zahrádku chodím jednou týdně, takže skleník nezvládnu." Samozřejmě, že každodenní péče o skleník přináší nejlepší výsledky, ale i týdenní péče může být dostačující, protože i ty nejjednodušší systémy automatického zavlažování, větrání a vytápění se s tím dokonale vypořádají samy. Podrobněji se jim budeme věnovat v následujících článcích.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 36)