TAKANENISHIKI - Zářivě růžová poupata se otevírají do široce otevřených květů. Květy jsou narůžovělé s výrazným nepravidelným tmavě růžovým žíháním. Lze spatřit i květy zcela růžové.

Kdoulovce - saronové krásky

Ale kde se vlastně vzaly a z čeho pramení jejich obliba? Svoji pouť do světa začínají na asijském kontinentu, kde divoce rostou na slunných úpatích hor.

Jsou to velice husté, řídce trnité keře dosahující maximální výšky do dvou metrů. Listy jsou zelené, dle klimatu opadavé nebo poloopadavé s maximální délkou do pěti centimetrů. Tvar listu je kopinatý až vejčitý. Na holých větvích se v brzkém jaru otvírají miskovitá květenství, která mohou být jednotlivá nebo ve svazcích. Barva květů je červená nebo růžová. Každý květ se skládá z pěti korunních lístků. Toť stručná charakteristika rodu Chaenomeles, ale ta by zcela jistě nikoho nenadchla.

V evropských zahradách je nejvíce pěstován Chaenomeles speciosa nebo Chaenomeles superba, jež mají květy bílé, růžové, červené, nebo odstíny těchto barev. V Japonsku a v dalších asijských zemích se pěstuje především Chaenomeles japonica. Vizuálně je tento keř velice podobný ostatním téhož rodu. Kdoulovec japonský díky botanikům a zahradníkům získal ve své domovině přes čtyřicet kultivarů, které se pyšní především svojí nevšední krásou květů.

(Celý článek najdete na straně 2 tištěné verze časopisu).

Odrůda CVĚTOČNYJ dozrává ve druhé polovině září, ale má velmi dobrou odolnost proti mrazům.

Víno

Stále častěji se mezi zahrádkáři zvyšuje zájem o výrobu vlastního burčáku nebo vína. K tomuto účelu jsou moštové odrůdy vhodnější než odrůdy stolní, které se na zahrádkách nejvíce pěstují. Moštové odrůdy mají vyšší výlisnost moštu z hroznů a často také vyšší obsah cukrů a kyselin v porovnání se stolními odrůdami.

Na zahrádku patří především odrůdy se zvýšenou odolností k houbovým chorobám a zimním mrazům. Podobně jako u stolních odrůd je i tady důležitá ranost zrání hroznů. Vhodné jsou proto odrůdy rané až středně dozrávající. Při sklizni moštových odrůd pro výrobu vína je u zahrádkářů důležitá především cukernatost.

Cukernatost révového moštu se měří moštoměrem, který udává cukernatost v °NM (stupních normalizovaného moštoměru).

(celý článek )

Dionane muscipula

Představujeme
MASOŽRAVÉ ROSTLINY

Masožravé rostliny jsou v posledních letech populární skupinou rostlin a zájemců o jejich pěstování přibývá. Současně jsou skupinou, o které panuje mnoho mýtů, polopravd až úplných nepravd, které od pěstování odrazují nebo vedou ke zbytečným úhynům rostlin. Ačkoli je dnes možné čerpat informace z několika dobře psaných českých knih o masožravých rostlinách, nebude na škodu představit masožravé rostliny v několika pokračováních detailněji i zde. Hodně se změnila i situace s dostupností rostlin a v současné době lze na internetu sehnat několik set druhů masožravých rostlin.

Krmit či nekrmit

Mezi masožravé rostliny patří zástupci několika rostlinných čeledí. Masožravost tedy vznikla ve více vývojových liniích nezávisle na sobě, a proto existují různé způsoby lapání kořisti. Vyvinula se na stanovištích chudých na živiny, kde umožňuje snazší přežití oproti rostlinám, které si další živiny opatřit neumějí. Masožravost je tedy výhoda nikoli nutnost. Na otázku, na kterou se každý pěstitel masožravých rostlin stane alergický, "Čím je krmíte?" odpovídám, že ničím. Rostliny v kultuře, o které se staráme a přihnojujeme je, totiž žádné přikrmování nepotřebují. Navíc si většinou nějaký hmyz pochytají samy. Obecné doporučení je rostlinám hmyz spíše nedávat, pokud sem tam chcete udělat pro návštěvu překvapení, můžete pochopitelně rostlinu nějakým hmyzem potěšit, ale nutné to není.

(Celý článek najdete na straně 22 tištěné verze časopisu).