Ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos) je bylinným - trvalkovým druhem. V našich podmínkách zimují uspokojivě pouze některé odrůdy.

Trvalkový sortiment co od něj dnes očekávat

Sortiment vytrvalých okrasných květin prochází neustálými pro­mě­nami. Z jedné strany do něj čas od času vstupují nové či dříve nepěstované druhy rostlin, a z dru­hé pak intenzivní nebo ex­ten­zivní šlechtění a výběr nových, nějakým způsobem odlišných odrůd již pěstovaných rostlin.

To, že se v nabídce trvalkových školek objeví nějaký dosud nepěstovaný druh, se kterým se prodejce snaží dostat na trh, je ale záležitost relativně okrajová a reálné zavedení nových druhů do zahradnické kultury trvá (v optimistickém případě) minimálně několik let nebo i jedno (či dokonce více) desetiletí. Důvody tohoto poměrně pomalého postupu jsou pravděpodobně především v tom, že ani jedna ze stran na trhu - tedy prodejce rostlin a ani zákazník nemá zpočátku dostatečné povědomí o tom, co lze od nového druhu očekávat. Dalším faktorem je zřejmě i to, že už současná nabídka rostlin je poměrně bohatá a zejména neustále doplňovaná o nové odrůdy již pěstovaných druhů. Svou roli pak často může hrát i to, že některé novější druhy mohou mít sice nějaké výborné pěstitelské vlastnosti (např. odolnost suchu či atraktivitu pro hmyz), ale jejich estetická charakteristika potenciální zákazníky příliš "neuchvátí" (třeba rod Pycnanthemum). Podobný handicap pak mohou mít takové druhy, které vypadají nádherně v trvalkových výsadbách, ale jako jednotlivé rostliny ve školkařských kontejnerech zákazníky nezaujmou (to může být třeba problém baptísií, plamenky Phlox stolonifera apod.). Velkou roli pak také hraje informovanost zákazníka, resp. motivace jeho zájmu o nákup trvalek.

(Celý článek najdete na straně 6)

Modřenec arménský

Drobné cibuloviny I.

Tímto termínem nejčastěji označujeme druhy cibulovin a hlíznatých rostlin, které nepatří mezi ty nejvíce pěstované druhy, jako jsou tulipány, lilie, narcisy a hyacinty. V produkci cibulovin hraje prim Holandsko s více než 60% podílem. Odtud také pochází většina cibulí na našem trhu.

Cibule i hlízy se u rostlin vyvinuly jako zásobní orgány, které jim pomáhají přečkat nepříznivé období v podobě dlouhotrvajícího sucha nebo tuhé zimy. Cibule se skládá z rozšířené stonkové báze, na kterou přisedají zdužnatělé listy. Obsahuje všechny budoucí orgány nové rostliny: listy, stonek i květ. Proto v krátké době vykvete a dá se s úspěchem i rychlit. Cibule bývá obklopena poměrně tenkou papírovitou slupkou, což je přeměněná cibulová suknice. U druhů, které v přírodě rostou ve vlhčí půdě, někdy takovýto ochranný obal zabraňující vysychání cibulí chybí, ty pak musíme uchovávat ve vlhčích pilinách nebo rašelině. Kořínky cibulí vyrůstají z podpučí, které je nejchoulostivější částí rostliny. Pokud se podpučí zničí nebo jen poškodí, cibule se obvykle stává bezcennou.

Okrasné cibuloviny se do našich zahrad dostaly z volné přírody a současné kultivary jsou výsledkem cílevědomé práce amatérských i profesionálních šlechtitelů. Největší počet drobných cibulovin pochází ze subtropických oblastí. A to hlavně z míst, kde po chladné zimě přichází teplé jaro bohaté na srážky. Během velmi krátké doby rostliny rychle vyraší a vykvetou. Pak následuje dlouhé období sucha, ale to již rostliny zežloutnou a zatáhnou do cibulí, v kterých přečkají nepříznivé období. Typickou oblastí je Středomoří. Odtud pocházejí šafrány, řebčíky, talovíny, sasanky, okrasné česneky a další. Tyto druhy kvetou většinou na jaře, případně na podzim. Druhou oblastí přirozeného výskytu drobných cibulovin jsou listnaté lesy mírného pásma. Takové podmínky jsou v Severní Americe, části Asie a na Pyrenejském poloostrově. V létě tam hodně prší a v zimě je dostatek sněhu. Některé druhy nalezneme v podrostu stromů a keřů, jiné ve volné krajině. Sem patří sněženky, ladoňky, kandíky, ladoníky a další. Řada druhů kvete i v plném létě. Nesmíme také zapomenout na náhorní planiny střední Afriky a oblast jižní Afriky v okolí Kapského Města. Odtud pochází třeba hvězdník, frézie, gladioly a odtud i pravidelně přichází zajímavé novinky.

(Celý článek najdete na straně 10)

Konstantinopolská

Kdoule, žlutý klenot zahrady

Kdouloně patří mezi nej­zná­mější a nejpěstovanější méně známé ovocné druhy. Vedle nich se však u nás pěstují i kdouloním příbuzné druhy, které se s ní často zaměňují. V tomto a dalších číslech se proto na tuto zají­mavou skupinu ovoce zaměříme. Nejprve se tedy věnujme kdou­loním.

Stromům vyhovují teplé lokality s výživnými půdami. Ideální pro ně jsou zejména polohy vhodné pro pěstování meruněk a bro­skvo­ní. Stromy sice snesou mrazy až do -30 °C, v příliš chladných lokalitách ale plody některých odrůd nemusí dokonale vyzrát. Nepěstujeme je na příliš vápenatých půdách, kde trpí chlorózou listů. V případě, že jsme nuceni je pěstovat v takovýchto půdách, nezapomínáme na pravidelné přihnojování dusíkatým a železitým hnojivem aplikovaným na list. Na vodu není náročná, na pravidelnou zálivku však výtečně reaguje zvyšováním úrody.
Obejde se bez chemie Kdouloň je vysoce odolná chorobám a škůdcům, v zahradách ji pěstujeme většinou bez chemické ochrany. Někdy se na listech či plodech mohou objevit běžné houbové choroby (například monilióza v letech s chladným a deštivým podzimem), které potlačíme obvyklým způsobem pomocí běžně dostupných přípravků. Pokud si chceme i v takovém případě zachovat ekologický přístup k pěstování, sáhneme po přípravcích šetrnějších k přírodě, kterých je již dnes na trhu naštěstí dostatek.

(Celý článek najdete na straně 20).

Toptaste

Švestky a pološvestky
Výběr odrůd vhodných pro drobné pěstitele

Slivoň Prunus domestica je domácí druh, proto je dobře při­způ­sobena klimatickým pod­mín­kám většiny území našeho státu. Nejrůznější odrůdy slivoní byly u nás vždy velmi rozšířené jak v intenzivních výsadbách, tak i v zahradách drobných pěstitelů. Během nástupu virové šarky švestek došlo k poměrně znač­nému omezení pěstování klasické domácí švestky, která domi­novala původním výsadbám, zejména v produkčních sadech. Vzhledem k postupnému šlechtění nových odrůd, převážně pološvestek, které jsou více odolné, tolerantní či dokonce rezistentní na šarku, se začala postupně situace zlepšovat a v současné době je v nabídce velké množství velmi kvalitních odrůd s vyšším stupněm odolnosti proti této chorobě.

Velmi pozdní částečně samosprašná pološvestka, zraje 10 až 15 dnů po odrůdě Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Německu jako kříženec odrůd Domácí velkoplodá a Valor. Strom má vzrůstnost slabou až středně bujnou, jeho habitus je vzpřímený. Plod je velký až velmi velký, z bočního pohledu tvarem protáhlý. Slupka má základní barvu po odstranění ojínění fialovomodrou. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá, v chuti sladká, při plném vyzrání až velmi sladká, velmi aromatická, plná, výborná až vynikající. Dužnina ojediněle může na žebrech pecky částečně ulpívat. Plodnost je brzká až středně brzká, velká, pravidelná. Tato velmi pozdní pološvestka vyniká svou vysokou a pravidelnou plodností a především kvalitou plodů. Vůči šarce je tolerantní.

(Celý článek najdete na straně 26)

Věra Dvorská

Proč jsem šťastný na zahradě

Pokračujeme s uveřejňováním vašich dopisů na téma: Proč jsem šťastný na zahradě neboli Co mne na zahradě dělá šťastným, které jsme vyhlásili společně s profesorem Marečkem v zá­ři­jo­vém čísle. Pisatelům uve­řej­ně­ných příspěvků děkujeme a jako odměnu pošleme knihu.

Zahradní koloběh

Byl jednou jeden král, ten u ka­men pořád stál, vařil si jáhly v mlí­ku, káplo mu z nosu do rendlíku, a tak musel začít znova - a my s ním. Byl jednou jeden král... Tohle byla říkanka na zbláznění. A jak souvisí se zahrádkou? Právě suším semena paprik, rajčat, květin a nějaká objednaná už mi přišla. Vypukne to už v únoru. Vyseju všechna rajčata a papriky, ostálky, něco se nechytí... Ujala se všechna. Přeci je nezahodím! Přesazuji zas všechna, určitě jich polovina zajde. Nezašla. V polovině května osázím každé místo na malé zahrádce a co se nevejde, do velkých květináčů a truhlíků. Ostatní vnutím části rodiny, také sázejí na zahrádky nebo balkony. Je mi líto ostříhaných muškátů, do všech možných nádob sázím jejich vršky. Opět se ujaly skoro všechny, je to u nás jako v zahradnictví, jen s tím rozdílem, že nic neubývá. Ještě přibyly pokojovky na letnění... A pak zalévání, pletí, vyvazování, stříhání... Přichází podzim. Příští rok už jen jedno rajče, jedna paprika, pár muškátů! Semínka suším pro rodinu a známé. Přes zimu si odpočinu, okukuji pouze pokojovky a nemohu se dočkat, až zaseju semínka a na zahrádce ponořím ruce do země... Byl jednou jeden král...

(Celý článek najdete v příloze na straně 44)